„Den školy“
Poslední zářijový víkend se v Modřicích nesl ve znamení oslav. Byly to především modřické hody, kterými žilo město, a česká škola, jež slavila své stoleté výročí. Obě akce se nenásilně prolnuly, jedna doplnila druhou.
V páteční podvečer jsme uspořádali slavnostní vernisáž výstavy, jejíž součástí bylo i vystoupení našich žáků. Snažili jsme se slovem, písní a tancem zachytit viděné a slyšené, tedy přiblížit hostům historické události při předávání české školy veřejnosti tak, jak je popisuje modřická kronika.
Když se budovou školy nesly majestátní tóny Smetanovy Libuše, mnozí jsme pocítili vznešenost té chvíle, vzájemnou sounáležitost, hrdost, že jsme Češi. Kéž si tento pocit my, dospělí, uchováme v sobě co nejdéle a v dětech ho společně probudíme.
Ve starých knihách se píše:
„Neděle 28. srpna 1921 byla od převratu nejradostnějším dnem pro modřické Čechy. Slavnost pořádána byla odpoledne za překrásné pohody. Všechny okolní české vesnice a také české Brno přišly se podívati na radostnou tuto událost. Hosty z Brna přivezl zvláštní vlak o velkém počtu vozů. Přijelo jím mnoho hostů, kteří po přivítání na nádraží ubírali se na seřadiště slavnostního průvodu k cukrovaru.
Průvod seřadil se následovně: Vpředu jelo 18 cyklistů na ozdobených kolech v národních barvách, za nimi jelo 20 ti členné banderium na koních z Chrlic, potom sokolský dorost, členstvo a ženy, hasičské sbory z okolních vesnic, členové národních jednot, potom šly dítky z modřické školy a za těmi dívky v krojích, kapela, hosté a zástupcové úřadů a obcí, potom ostatní účastníci průvodu. Průvod čítal na 6000 účastníků a procházel Novou a Nádražní ulicí za jásotu a rytmického tempa pochodu téměř půl hodiny. Průvod imponoval svou klidnou vážností, kde občanstvo všech tříd, od dělníka až po boháče, vykračovalo si svátečně k pomníku, který postaven pro mládež modřickou.“
My jsme sice nekráčeli v průvodu, ale neděle to byla taktéž překrásná, oslava milá a důstojná. Škola otevřela dveře veřejnosti a opět došlo k příjemnému propojení všech generací. Pamětníci se zájmem studovali dobové materiály a na letitých fotografiích mnohdy poznávali své příbuzné či známé. Děti hrdě ukazovaly svým rodičům svou lavici a ostatní jen s údivem pozorovali, co se ve škole změnilo od doby jejich školní docházky. Bylo toho ke zhlédnutí opravdu dost. Jedni byli nadšeni fyzikálními a chemickými pokusy, druzí si vyráběli módní doplňky – šperky, odznáčky či úžasné klobouky. Všichni ale nejvíc obdivovali novou jídelnu, jejíž provoz byl zahájen teprve týden před oslavami. Jestliže kuchařka v roce 1921 nabízela dětem kondenzované mléko a suchary, my už poskytujeme našim strávníkům výběr ze dvou chodů, které jsou připravovány za pomoci nejmodernějších technologií.
Hodně se vyprávělo a vzpomínalo. Nakonec fotka do alba a hezká vzpomínka do památníčku. To byla naše neděle a slovy jedné dívenky: „Byl to Den školy.“
Na závěr bych chtěla poděkovat všem zúčastněným, milým hostům, ale i kolegům, bez nichž by škola nebyla tím, čím je.
Mgr. J. Havlíčková, ZŘŠ
