Vyběhaní, vykoupaní, vracíme se z luk a strání... A kam? No přeci domů. Všude dobře, ale doma nejlépe, jak nás učí známé přísloví. My jsme se inspirovali úvahou z Čítanky pana spisovatele Oldřicha Sirovátky "Dům" a zahráli jsme si na opravdové spisovatele. Některá díla mladých spisovatelů stojí za to, aby nezůstala v ukrytá v "šuplíku". Drobné gramatické úpravy bez souhlasu autorů provedla třídní učitelka.
Můj dům se směje jako malé děťátko. Je strašně krásný. A někdy si myslím, že mám nejsmějatelnější dům na celé zeměkouli. A na zahradě máme jezírko i s lekníny. A vždy se mi zdá krásný sen. Můžete mi o svém domě napsat také. (Agáta Kratochvílová)
Můj dům je žlutý a hezký. Voní jako koláč. Moje maminka upekla jablečný koláč. Náš dům má červený klobouk a na tom klobouku má hezké vlnky. (Jáchym Kapitánik)
Když vyjíždím, tak se těším, až budu doma. Až si budu hrát s pejskem. Můj dům je moje doupě a připomíná mi pucle. V mém domě mám nejradši mámu. (David Severa)
Vždy, když jsem venku, nebo někde pryč, tak se těším domů. Protože tam jsou věci, které mám rád. A nejen to, jsou tam lidé, které mám nejradši. Připadá mi, že dům už na mě čeká, abych šel do něho. A je to nejlepší chránění na světě. (Samuel Strnad)
Můj dům je hezký a veselý. Mám ho moc ráda. Když se vracím, už cítím, že máma vaří zeleninu, mňam, zeleninu na páře, mňam, mňam. A když vstávám, je mi s domečkem dobře. A když jdu do školy, tak domečku mávám, ahoj. (Amálie Homolková)
Těším se domů, když jdu ze školy. Těším se, až uvidím mámu, tátu a bráchu a své mazlíčky. A jak si lehnu do postele. A dům mi připadá jako vlak. A líbí se mi, když jsme všichni spolu já a máma a táta a brácha. (Jakub Tomandl)
