Znám mnoho lidí kolem sebe, který si občas něco napíše sám pro sebe, pro známé. Napíše básničku, písničku, příběh. Každý někdy nějak začal… , možná právě v páté třídě.
Žáci inspirovaní dobrodružnou literaturou se měli pokusit o vyjádření vlastního námětu. Všechny příběhy měly něco společného – šťastně končily.
Zde jsou nejzajímavější zkrácené verze dětské fantazie:
Eliška Flajšingrová spojila katastrofu se splněným přáním své hrdinky:
Bára chtěla letět do Itálie, ale rodiče jí to nechtěli dovolit. Jednoho dne se rozhodla, že poletí sama. Koupila si letenku a letěla. Letadlo nad lesem havarovalo, dopadlo na zem a Bára si uvědomila, že jediná pád přežila. Dvacet dní přežívala v lese, když uviděla přistávat na pobřeží loď. Bára nastoupila a zeptala se námořníků, kam plují. Jeden jí odpověděl: „Do Itálie.“ Bára se zaradovala a řekla, že popluje s nimi. Na námořnické lodi se dostala do Itálie. Tam si koupila letenku zpátky domů. Když se šťastně vrátila a spatřila rodiče, slíbila, že už nikdy nepoletí sama bez souhlasu.
Zajímavé vyprávění o touze po rodině vyjádřila Tereza Knappová:
Evičce a mladší Haničce umřeli rodiče. Peníze na živobytí získávaly tak, že tancovaly v různých městech a vsích. Když tancovaly ve městě Rácio, jedna paní dívkám nabídla, že by u ní mohly zůstat. Evička s Haničkou se s paní Grétou spřátelily. Rozhodly se, že si děvčata Gréta nechá u sebe jako vlastní děti. Jenže asi po dvou letech stará paní Gréta umřela. Dívky se opět ocitly bez domova. Zase chodily tancovat, dokud se na ně znovu neusmálo štěstí. Tentokrát to byla Anna, kdo se děvčat ujal. S tou žily šťastně až do smrti.
Anička Flajšingrová ve fantazii vyletěla až na Mars:
Žila kdysi jedna holka jménem Jitka. Když byla Jitka malá, měla sen letět na Mars, ale byla to jenom malá holka a malé děti přeci na Mars nelétají. Jitka rostla, až úplně vyrostla. Vzpomněla si na svůj sen a rozhodla se ho uskutečnit. Začala s nakupováním. Koupila si všechno, co by mohla potřebovat. Po všech těch nákupech si šla vypůjčit raketu. Nastoupila do rakety a vzlétla. Po deseti vteřinách uslyšela „Křup!“Jitka se polekala, ale nezpanikařila. Chvilku počkala, aby se přesvědčila, že se už nic nestane. Vystoupila z rakety a byla oslněna krásou. Mars byl hezký, ale nebylo kde přespat. Najednou uslyšela tenoučký hlas, ale nevěděla, co to je. Pořádně se rozhlédla a uviděla malinký domeček s malou postýlkou. Domeček patřil mimozemšťanům. Nabídli Jitce, že u nich může zůstat. Jitka poděkovala, ale řekla, že zůstane tak dlouho, dokud si neopraví raketu. Uplynul měsíc a Jitka letěla zpátky na Zem. Doletěla do svého města, vystoupila z rakety šťastná, že je konečně zase doma. Dala si sprchu, ulehla a spala…Sen se zrodil ve snu, snem příběh skončil. Nebo že by se vše Jitce jen zdálo?
Štastný konec se známým pocitem „Doma je doma“ je příběh Klárky Kašparovské:
Rodina Rybových se rozhodla, že bude cestovat po světě. Nejdříve pojedou do Ameriky, potom do Afriky na slony. Zakoupili si letenky, sbalili věci a už byli na letišti, když si maminka vzpomněla, že zapomněla letenky. Museli se rychle vrátit zpátky na letiště a přes prvotní zmatky mohli odletět. Doufali, že to byla jejich poslední smůla, jenže v tom spěchu nastoupili do jiného letadla. Neletěli do Ameriky, ale na Severní pól. Všichni se těšili, že uvidí sochu Svobody a místo toho viděli všude sníh a led. Cítili hroznou zimu. Tatínek prohlásil, že to asi nebyl dobrý nápad, takhle se vydat na cesty, a že raději měli zůstat doma. Tatínek totiž nechtěl nikam letět. Ale maminka prohlásila, že když už jsou tady, tak se aspoň podívají na tučňáky. Panečku, to byla nádhera! Lepší než nějaká socha Svobody! Když procestovali severní pól, nasedli zase na letadlo a letěli tentokrát skutečně do naplánované Afriky. Cesta se zdála být strašně dlouhá. Už si mysleli, že tam snad ani nedoletí. A tatínek zase říkal: „Měli jsme zůstat doma.“ Nakonec únavou všichni usnuli. Najednou je letuška vzbudila. Byli na místě. Afrika byla nádherná! A těch krásných zvířat kolem dokola! Po dlouhé cestě byli rádi, že jsou na místě. Ubytování dostali pěkné. Šli spát. Když se ráno vzbudili, hned vyjeli na výlet. Zapůjčili si auto a vyjeli do přírody. Všechno bylo super a v tom se to stalo. Smůla. Došel jim benzín a oni se ocitli v divoké přírodě uprostřed noci. Nikdo tu noc nezahmouřil oči. Vyprávěli si příběhy Robinsonů, co by dělali, kdyby se octli sami na pustém ostrově. Vykládali si o tom, co by dělali, jak by si sháněli jídlo a pití, jak by chodili na lov. Byla to krásná noc, i když se ocitli v nebezpečí. K ránu jim přijeli na pomoc. Odvezli je do jejich ubytování, ale cestou zpátky jim ukázali všechna zvířata, co jen v Africe jsou. Když přijeli do hotelu, sbalili se a zase letěli dál Tentokrát už skutečně domů. Řekli si, že už bylo cestování dost. Navíc tatínek přece opakovaně říkal, že měli zůstat doma. Když přiletěli domů, všichni byli rádi. Výlet byl pěkný, ale doma je doma.
