Přestože český jazyk zdaleka nedosahuje takové popularity jako například tělesná výchova, dokážeme se někdy nad učivo příjemně povznést a popustit uzdu své fantazie. Vylosovali jsme si vzory podstatných jmen jednoho rodu a vytvářeli vlastní příběhy. Zde jsou některé ukázky.
Žena, růže, píseň, kost
Filip Komoň
Jeden kluk, tedy chlapec – jmenoval se Pavel – byl obyčejný kluk, ale nevěděl, že se to všechno změní. Jednou, když šel do školy jako vždycky, z kanálu vyšla záře. Pavel se zarazil. Co to je? Sešel dolů a kouká, vidí chrám, na něm socha draka - jako nějaký strážce - celý obrostlý růžemi. Vešel dovnitř a tam na velikém podstavci byl dračí meč. Jakmile se ho dotkl, kolem něho se rozzářilo, že nebylo vidět na milimetr před sebe. Když otevřel oči, byl v nějakém deštném pralese. Ženy chovaly děti, muži lovili zvěř a kdykoli ulovili něco velkého, ženy je vítaly radostnou písní. Vždy ohlodaly maso až na kost. V tom si jedna z žen Pavla všimla, podívala se na meč a začala hulákat... (pokračování příště)
Veronika Urbanová
Byla jedna žena a ta ráda zpívala lidové písně. Žena byla hezká, hodná, milá a ve vlasech měla růži. Nikdo si ji nechtěl vzít za ženu, protože byla hubená, samá kost. Doma měla sněhově bílou kočku Růžičku, každý den ji česala. Jednou se ale přece jen vdala. Muž byl hodný, ale na kočičku přesto nezanevřela.
Město, moře, kuře, stavení
Petr Ocelík
Bylo jednou jedno město a u něj moře. Říkali, že v tom moři je ještě jedno město. Protože jsme se chtěli potápět, na to ztracené město jsme narazili. Bylo to velmi úchvatné přístavní město. Pluli jsme se k němu podívat. Byla tam velká stavení. A protože nám při potápění vyhládlo, tak jsme si dali pečené kuře.
Pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce
Nikol Marčáková
Byl jednou jeden pán a měl dva syny – Jakuba a Lukáše. Bydleli na hradě, oni totiž byli z královského rodu. Byl tam také jeden muž, který měl překrásnou dceru. Jakubovi i Lukášovi se moc líbila. Jenže ten muž – její táta ji ani jednomu nechtěl dát za ženu a zamykal ji do komory. Synové Jakub a Lukáš nevěděli, kam ji schoval, ale naštěstí měli stroj, který ji našel. Když její otec odešel, šli pro ni, vzali ji na hrad a pan předseda jí řekl, ať si jednoho z nich vezme a pan tatínek šel k soudci a slíbil, že už ji nikdy zamykat nebude. Ale koho si vzala? To dosud zatím nikdo neví.
A na závěr kratičká chuťovka:
Byla jednou jedna žena. Šla domů a cestou si zpívala píseň. Když přišla domů, dala psovi kost a manžel jí doma dal růži. A byla moc šťastná.
Jakub Březina
