Opět jsme byli na návštěvě.
Na návštěvě, která je pro mne vždy krásná, vzácná, milá, vstřícná, citlivá, velmi důležitá a mohla bych jmenovat další a další slova.
Každý nemá to štěstí, že je zdravý, tak jako já, ale nikdo si to neuvědomí , dokud nepozná.Žáci 8. a 9. třídy naší školy zavítali 11. 10. do areálu, ve kterém se terapeuti, vychovatelé, učitelé, rodiče a spousta jiných obětavých pracovníků stará o naše postižené kamarády – myslím, že po několika setkáních s těmito lidmi, už kamarádi opravdu jsme. Seznámili jsme se se zvířátky, které jim pomáhají v jejich postižení, navštívili terapeutické dílny – zkusili malovat ústy, tkát koberečky, jaké to je nevidět, jezdit a manipulovat s invalidním vozíčkem, vyrábět z recyklovaného papíru.
A tečka na závěr- opět jsme si zahráli Bocciu. A s podivem jsme vyhráli, nečekala jsem to. Myslím, podle ohlasu žáků, že je to ale úplně jedno. Prostě jsme tentokrát dobře házeli. Dříve jsme totiž vždy prohráli.
Všichni jsme přijížděli plní očekávání, co se bude celé dopoledne dít - někteří se s našimi postiženými kamarády setkali poprvé, všichni jsme odjížděli s nezapomenutelnými zážitky a s novým poznáním.
A jak řekl Honza – náš bývalý žák, který v loňském školním roce Kociánku navštívil : „Není zbytečné je přehlížet?“ Třeba na zastávkách MHD?
Už teď se těším, že se zase uvidíme, tentokrát u nás v Modřicích, oni nám tu jejich prohru jen tak nedarují!
Všem rodičům a žákům patří poděkování za dárečky, které jsme s sebou přivezli, žákům navíc velké díky za to, jak se k našim kamarádům chovali a jak se o ně celé dopoledne starali. Protože o tom celé setkání je, umět se k postiženým lidem chovat a naučit se s nimi žít.
Co o nás napsali: http://vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/
Co napsali naše žákyně:
Tento rok naše třída poprvé navštívila Kociánku .
Ze začátku to byl hodně velký šok. Nikdo netušil , co nás tam čeká . Všichni jsme měli zvláštní pocity, nevěděli jsme , co máme dělat nebo říci. Ty pocity lítaly kolem nás jak nic , ale později nás to všechny přešlo . Později nás totiž naplnily.
Pocity radosti a štěstí . Nikdy jsem netušila, že si s našimi teď už kamarády tak hrozně moc užijeme srandy. Všichni byli moc fajn .
Ať jsou jací jsou, zkouší dělat, co můžou . Hodně z nás jim ten den pomohlo, pomáhali jsme, jak jsme jen mohli . Fandíme jim dál. Myslím, že jsme hodně pochopili.
Moc ráda je zase někdy potkám.
Kristýna Landsmannová
Dne 11. 10. jsme my osmá a devátá třída navštívili Kociánku. První dojem byl pro mne nepříjemný, ale po zbytek stráveného dopoledne se vše změnilo. Proč se tvářit nepříjemně, ti lidé za to nemůžou a byli úžasní. Určitě mě nejvíce bavilo hrát boču. Je to zábavná a napínavá hra, při které se musíme soustředit.
Někteří jsme přinesli hračky a doufáme, že naši kamarádi z nich měli radost.
Byl to obrovský zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.
Nikola Švarcová
