Naše dlouhodobé očekávání se konečně naplnilo a my usedli v pondělí 22.dubna v 8:00 do přistaveného autobusu. Tak ještě zamávat mamce nebo taťkovi a může se vyrazit.V autobusu vládne dobrá nálada a my přibližně po hodince jízdy začínáme pjet písně naučené přesně pro tuto příležitost...jen Pepa raději kouká z okna a snaží se udržet žaludek, který má na vodě. V Nekoři nás čeká výborný a snaživý personál, který se skvěle postará jak o jídlo, tak o náš čtyřdenní komfort a hlavně 2 chlapíci, kteří se nás budou spolu s paními učitelkami snažit zabavit. Nu ať se snaží, uvidíme, jak nás uchvátí, myslí si většina z nás. Hned po příjezdu si nás převezme Libor s Kupíkem (2 chlapíci) a vyráží s námi na louku...dají nám notně do těla, to se musí nechat. Pak nás prý Bohové (ale spíše paní učitelka) rozdělí do družstev a čtyřdenní soutěžení a dovádění může začít. Rázem jsou v Nekoři hned čtyři Slovanské kmeny a to: Čechové, Křižáci, Blaničtí rytíři a Slamníkovci (pozn. opravdu Slamníkovci, jelikož členové družstva byli pověrčiví a obávali se svého osudu). Jako první věc si tedy vymýšlíme erby a těmi poté zdobíme trička a vlajky.
Večer nás nečekaně vyženou do lesa a že prý máme hledat jakési Bohy - Peruna a Matku Zemi. Ale my v lese nalézáme jen paní učitelku zamotanou do záclony a Kupíka s polystyrenovým mečem - nevadí - stejně jim naslibujeme, co chtějí, hlavně ať už můžeme jít spát. Jen Vojtovi P. neustále vrtá hlavou, jak to, že ta bohyně byla docela podobná paní učitelce.
Druhý den už začíná zápasení v pravém slova smyslu...Kohoutí zápasy kouzelníka Žita, Šemíkův přeskok, Bivojův trojboj a Sochy na Radegastu ověří naši zdatnost. Odpoledne nás zabaví bratr Žižka s tzv. Žižalou a večer si pěkně zazpíváme u táboráku.
Třetí den začneme Konstantinovou hlaholicí a i když už na nás padá únava,o rozluštění následného Epikurova poselství se stejně pokusíme. Po delším poledním klidu si namasírujeme svaly, sbalíme batůžky a vydáváme se prý na 7km tůru, která má mít zastávku u nádrže Pastviny, kde si máme zkusit plavbu na kánoi. Ještě že to paní učitelka trošku poplete a dovede nás k přehradě nejkratší možnou cestou. Lodičky jsou príma, zvláště pod krásnou hrází pastvinské přehrady...jdeme se tedy ještě z posledních sil pokochat výhledem z tohohle vodního díla. A pak už konečně zpět na chatu...když nám paní učitelka nadšeně oznámí, že dnes je pro nás připravena diskotéka, tak ji o poznání méně nadšený Vojta V. odpoví, že on určitě tančit nebude a k němu se přidávají i další. Pár diskodravců se tedy nakonec najde, ale většina z nás se sejde u večerního táboráku s kytarami. Jsme tak vyčerpaní, že ani nemáme sílu se zvednout, když nás paní učitelka zahání do pokojů. Ještě zkontrolovat všudypřítomná klíšťata a hurá SPÁT !!!
Opět se probouzíme do nádherného rána, škoda jen, že je poslední...klidně bychom ještě den zvládli. Zahrajeme si hned několik pěkných her v jídelně a zakončíme to krásným vzájemným poděkováním pri hře Po mé pravé ruce je volné místo... pak už následuje obídek a můžeme opět stěhovat zavazadla do přistaveného autobusu. Celí unavení a uhřátí se kolem 17. hodiny vrátíme do Modřic a vítáme se s rodiči.
Bylo to moc pěkné a my i paní učitelky se těšíme na další akci.
Podle vyprávění dětí vv
