Filip Komoň
Nejlepší zážitek ze školy v přírodě byla stezka odvahy. Moc se mi to líbilo. Šli jsme přes celý kemp, pak kolem po silnici, zabočili jsme do lesa po lesní pěšince, na které jsem málem zakopl o kořen. Ze středu lesa se startovalo. Na řadu jsem přišel až čtrnáctý. Startovalo se po čtyřech minutách. Než jsem přišel na řadu, povídali jsme si. Čas ubíhal, první, druhý, třetí, čtvrtý…..Srdce mi bylo nedočkavostí, ale i strachem. Dvanáctý, třináctý….byl jsem na řadě!
Vešel jsem do kempu a zůstal stát nad něčím úžasným. Mini Prahou nad rybníkem jako Vltavou byla budova, která svítila jako světluška, takový Pražský hrad. Jen Karlův most chyběl. Koukal jsem se a kochal, kochal a kochal….Dal jsem tomu panoramatu sbohem a šel do chatky se nahlásit paní psycholožce, že jsem už došel.
V chatce jsem si opláchl hlavu. Oblékl se do pyžama, ale co to tu vidím! V pupíku se mi usadilo klíště! Ale to už je o něčem jiným. Bylo to bezva! Teda až na to klíště ;-)
Martin Šebesta
Ráno jsme se vzbudili s Tomem v 5:30, ale stejně jsme doopravdy vstali z postele až v 5:45. Vstávali jsme, protože jsme mohli jít s p. učitelkou běhat. Z chatky jsme vyšli v 5:55. Měli jsme vyběhnout z tábora v 6:00, ale p. učitelka měla tři minuty zpoždění. Takže jsme vyběhli až v 6:03. Moc nás neběželo jen Tom, Tereza a já.
Běželi jsme kolem rybníka Olšovec. Běželi jsme zhruba 5 km. Ze začátku to šlo těžko, protože jsme neměli moc zapojené svaly, ale potom to šlo lehce. Lehce to šlo teda až do prvních domů na protější straně rybníka. No ne, že by to mně a Tomovi nešlo, ale Tereza už běžela z posledního. Jak už nemohla, tak šla s p. učitelkou a já s Tomem jsme pokračovali. Ještě nám p. učitelka řekla: „Počkejte na nás u restaurace s parkovištěm!“ Tak jsme čekali a čekali, ale byla tam houpačka, takže jsme se aspoň pohoupali. Až přišly, tak jsme chvilku běželi společně, ale potom zase Tereza nemohla, tak jsme běželi jen já s Tomem. A takto jsme přiběhli do tábora v 7:04.
Ctibor Foltýn
Na škole v přírodě jsme šli k rybníku Olšovec. Dostali jsme pracovní listy a vyplňovali jsme je. Několik dětí vždycky odcházelo a já si říkal, kam jdou. Měli jsme dělat pracovní listy o ekosystému rybníka. Měli jsme nakreslit to, co právě před sebou vidíme. Já viděl školu, chatky, domy, kino, fotbalové hřiště, hotel a podobné věci. U nás ve skupině jsem byl já s Matyášem a tři další holky z béčka. Museli jsme i používat buzolu, protože jsme měli zakreslit do mapy, co bylo vytvořeno člověkem, co bylo už tady a věci, které používají všichni.
Už jsme byli na řadě. Šli jsme za paní psycholožkou, která nám řekla, že tu máme počkat. Tak jsme si povídali. Už jsme byli na řadě. Matyáš šel první a já druhý. Bylo to lano, na kterém byly předměty, My jsme měli zavázané oči. Vždycky jsme měli ohmatat předmět a pokračovat dál. Bylo tam devět předmětů (šiška, rohlík, píšťalka, nůžky, toaletní papír, miska,….). V této soutěži jsem byl druhý.
Klára Mazálková
Na škole v přírodě v kempu Olšovec byl můj nejlepší zážitek asi to….
No to bylo tak. Ve středu na Den dětí jsme se vydali do Křtin. Šli jsme asi dvě hodiny a bylo to 6 - 8 km. A teď ten zážitek. To bylo až ve Křtinách. Dostali jsme od paní učitelky Švantnerové pracovní list, abychom po dvojicích zjistili, co nejvíce informací o chrámu sv. Kateřiny.
Měli jsme na to asi 30 min. Prvně nás napadlo obejít kostel, ale potom jsme vešli i dovnitř. Tam jsme potkali hodného pána faráře, který nám odpověděl na všechny otázky. I když byly 4 hodiny a on měl v hodin snoubence. Potom, aby toho nebylo málo, tak nás ještě pozval celou třídu do kostnice. Když jsme tam šli, tak nás zahlédla naše paní učitelka a běžela pro další p. učitelku a paní psycholožku. To bylo nejlepší.
Tomáš Vetter
Můj nejlepší zážitek ze školy v přírodě byl asi ten, když jsme dostali šestku z uklízení. To bylo tak. V úterý odpoledne jsme šli po obědě na výlet do Rudice a Viktor neodevzdal klíče od naší chatky a zrovna, když jsme byli na výletě v Rudicích, tak se tam paní psycholožka nemohla dostat, aby obodovala. Ale do Guinnesovy knihy rekordů nebudeme zapsáni, protože na některých školách se šestky používají normálně jako známka. Ale oficiálně na ZŠ Modřice jsme jediní, kdo šestku dostal. Můj nejlepší zážitek na škole v přírodě je to asi proto, že jsme originální. Ale kdybychom odevzdali klíče ( teda Viktor), pak bychom dostali jedničku, protože jsme měli uklizeno. Kdybychom je ale odevzdali, nebyli bychom ti, kdo dostali šestku a nebyli bychom originální.
