Pohádka je společným dílem všech žáků. V první části téměř každý vymyslil jednu větu. Pak byli rozděleni do skupinek a měli za úkol domyslet konec pohádky. Jak moc se jim to zdařilo, posuďte sami.
Byla jedna dlažební kostka. Byla velká, bílá, měla oči, nos a pusu a byla pošlapaná od lidí. Jednou se rozhodla, že půjde do světa. V tom světě spatřila strašný čin a zrudla. Najednou se kolem ní objevila strašná spousta lávy. Kostička do ní spadla. Plavala k opuštěnému ostrovu a spatřila domeček. Nemohla v něm najít záchod. Šla tedy po schodech nahoru a cestou jí upadlo jedno oko. Jednoslepá pak narazila do stromu a ten na ní spadl. Dlažební kostička se rozbila a byla úplně zničená. Čaroděj jí složil, ale ona mu nepoděkovala. Nakonec mu poděkovala tím, že mu postavila lodičku. A čaroděj na ní odplul do smíšeného lesa. (společná část)
… Kostička teď byla bezradná, protože se nemohla dostat pryč. Naštěstí pro ni přiletěla kamarádka v raketě. Kostička nastoupila do rakety a jely domů. Jenže v polovině cesty jim došlo palivo a spadly na jiný pustý ostrov. Tam našly mapu a zjistily, že ostrov, na kterém byly předtím, není vůbec ostrov, ale poloostrov. „Ach jo,“ řekla dlažební kostka, „proč já jsem jen hledala ten záchod, když se mi ani nechtělo jít vykonat potřebu?“ (Anička S., Filip, David, Tom B., Jirka)
… Nežila tam žádná živá duše. Byly tam černé ošklivé kameny a kosti. Vylekal se a vypadaly mu vlasy a jeden zub. Tak utíkal přes celý ostrov a nevšiml si, že je tak krátký, že se utopil ve vodě. Ve vodě se objevila ryba, která byla zlatá a mluvila. Zeptala se ho na tři přání. On řekl: „Chci znovu žít, být víc hodný, odletět na měsíc.“ Ona řekla: „Stane se!!!“ Šel spát a ráno se probudil na měsíci. Tam potkal tučňáka jménem Potkan. On mu řekl: „Potřebuju vodu a jídlo.“ Všechno mu dal a pak se ukázalo, že je to dlažební kostka. Ona totiž taky potkala zlatou rybu a ta ji přeměnila na tučňáka na 23 hodin. Tak se spolu vrátili do domečku. Konec. (Verča, Anča K., Zdeněk, Mia)
… A tam potkal skřítka Šťourálka, který se pořád šťoural v nose. Čaroděj se zeptal: „Proč se šťouráš v nose?“ Šťourálek: „Protože mně to chutná. A mimochodem, ty jsi zase Kecal.“ Čaroděj: „Ale nejsem takový kecal, jako ty šťoural.“ Byl to kouzelný les, ve kterém se mluvilo. A strom vedle jim řekl: "Nehádejte se vy dva blbouni. Jestli se budete hádat, vystřelím vás zpět ke kostce.“ A začali se zase hádat se stromem. Najednou tam přijela kostka a všechny rozsoudila. (Evka, Kuba O., Míša, Sabča)
… Kostka jela s ním. Po cestě narazili na žraloka a ten sežral čaroděje. Kostka jakmile odplula na nejbližší ostrov, udělala čarodějovi pohřeb a dala tam adventní věnec. Najednou se les změnil v poušť. Pak se tam přihnalo tornádo a všechen písek odfoukl společně i s kostkou a pak se tam objevil les. Kostka vykřikla: „Juj, jsem doma.“ (Elenka, Kubík Ř., Vojta, Radek, Tim D.)
