Hned v prvním týdnu školy se naše třída vydala na adaptační pobyt do Jedovnice, který měl jasný cíl – užít si společně čas, posílit vztahy a naladit se po prázdninách na nový školní rok, ale především jeden na druhého. A já myslím, že se to povedlo...
Program byl a nebyl pestrý, protože jsme strávili spoustu času jen tak společně na louce s míčem a historkami z léta. Žáci si ale vyzkoušeli i tmelících hry a důvěru v přátele při chůzi na slacklině. A protože nám nakonec počasí přálo a léto odjelo na adapťák s námi, využili jsme toho a oba dny se vydali koupat - do nedaleké rybníka, kde největší úspěch sklidila vodní skluzavka - ale také do bývalého kaolínového lomu Seč, kde se okoupali jen ti opravdu otužilí, ostatní si ale užili výlet po svém - aplikací "bahenních" masek, hloubení hlubokých jam v písku, stavěním hradů...
Z her se nejvíce zapsala do paměti „hra na pana Vajíčko“. Každá skupina dostala fiktivní rozpočet a za něj nakoupila potřebné propriety, aby svému panu Vajíčkovi splnila životní sen o cestě do Vesmíru. Cílem bylo postavit takový padák, aby byl pan Vajíčko bezpečně dopraven na zem. Kreativita, soutěživost i smích při testování výsledných konstrukcí neměly mezí.
Nechyběl ani výlet do okolí, večerní zpívání s kytarou u ohně a samozřejmě stezka odvahy. Nikdy by mě nenapadlo, jak náročné bude pro generaci Z rozluštění textu psaného formou "SMS"!
Loučení bylo dojemné, cesta hromadnou dopravou dobrodružná – a návrat domů už trochu ospalý, ale s pocitem, že jsme společně zažili něco výjimečného.
Do školy jsme se vrátili unavení, ale šťastní. A hlavně – naladění na další společný rok.
