Pobyt se nám pomalinku blíží ke konci a počasí se rozhodlo, že si z nás bude střílet. Jelikož jsme v předchozích dnech trpěli nedostatkem míchaných vajec k snídani, rozhodl se místní Masterchef nadělat na čtvrteční snídani hned 60 kusů. Světe div se, i takové množství jsme zvládli zpracovat. K udržení celé porce v žaludku jsme zvolili klidnější dopoledne, kdy jsme do svačinky hráli hry dle naší volby, nacvičovali zpěv a tanec a učili se o mravencích formou hospodského kvízu bez hospody. Po svačině se počasí jevilo zataženě, ale nedeštivě, tak jsme se vydali na krátký čtyřkilometrový okruh okolními lesy, přičemž dle slov několika dětí se jednalo minimálně o osmihodinový marathon bez možnosti kvalitního odpočinku a se závažným rizikem ztráty končetin. Náhle dokonce vysvitlo slunce, které dráždilo naše unavená těla. Když už jsme se konečně po dlouhé hodině a půl doplahočili zpět do penzionu, čekal nás zasloužený řízek až tři s bramborem. Vytrávení jsme se pustili do klasických kouzelnických disciplín, jako jsou například sběr ponožek pro Dobyho či Famfrpál. A zde už se ukázalo, že slunce byla jen zástěrka pro vydatný déšť, který ovšem trval 10 minut, načež se slunce opět ukázalo mezi mraky a takhle pořád dokola. Nakonec jsme se těmito přeháňkami úspěšně prokousali až k večeři, kterou tvořil borůvkový knedlík přelitý takovým množstvím tvarohu a šlehačky, že místní krávy budou muset hodně zabrat, aby stihli vyrobit dostatek mléka a všichni v okruhu 30 km nezůstali bez přísunu vápníku. Po večeři už jsme si jen zahráli hru, oblíbenou převážně v učitelském sboru, jménem Žížala a ulehli jsme k poslednímu spánku.
